Tereza Huříková: Mallorka, a zejména pak Alcudia, je moje srdcovka

Ještě studovala na základní škole, když vyrazila na první cyklistické soustředění do tepla. Během kariéry prožila na přípravných kempech v součtu skoro dva roky života. Nejoblíbenější destinací pro jarní najíždění kilometrů bývalé juniorské mistryně světa v časovce a na horských kolech byla Mallorka. "To je moje srdcovka. Když jsem objevila oblast kolem Alcudie, už jsem nikam jinam nelétala," vypravuje Tereza Huříková, ambasadorka L'Etape Czech Republic by Tour de France.

Na přelomu března a dubna nadcházejícího roku bude součástí výpravy příznivců největšího tuzemského závodu pro amatérské cyklisty, kteří budou formu na sezonu 2025 ladit právě na Mallorce. Bývalá reprezentantka a nyní dvojnásobná maminka vypravuje o prvních tréninkových kempech kariéry, o zážitcích z Mallorky i důvodech, proč je tréninkový kemp v teple přínosný i pro obyčejné cyklisty a nejen pro elitní profesionály...

Má Tereza Huříková spočítáno, kolik absolvovala během kariéry cyklistických soustředění v teple?

Poprvé jsem byla na přípravném kempu jako starší žákyně. Tehdy jsme jezdili do vesničky nedaleko toskánského městečka Follonica, pár desítek kilometrů západně od Grosseta. Vyráželi jsme na začátku března, většinou na deset dnů. Později jsem zažila v sedle kola v rámci přípravy před sezonou ještě Chorvatsko a také druhou stranu Itálie poblíž Benátek. Od juniorské kategorie už jsem létala do tepla pravidelně. Střídali jsme Kanárské ostrovy a Mallorku. Když jsem ale na mallorském ostrově objevila oblast Alcudie, úplně jsem lokalitě propadla. I kvůli tomu, že během kariéry jsem každé narozeniny trávila právě na Mallorce. Dlouhé roky se moje oslava skládala z dlouhých, ale krásných hodin na kole a následného překvapení v podobě narozeninového dortu u večeře, což člověka pokaždé po náročném dni potěší.

Kolikrát jste na Mallorce na soustředění během zimních měsíců byla?

Jestli dobře počítám, tak dvacetkrát. Taky se mi povedlo, že jsem se na Mallorku dostala třikrát během celého přípravného období. Poprvé už v prosinci před vánočními svátky. Následně v lednu, a pak ještě v březnu. Já vážně upustila od veškerých cest na Kanáry a létala pouze do Alcudie, kam čeští cyklisté příliš nemíří.

Jde o lokalitu, na kterou nedáte dopustit?

Rozhodně. Vážně jsem si Alcudii a její okolí zamilovala. Přitom jsem tam zažila i hodně drsné chvíle. Stalo se, že při švihu do hor začalo sněžit. Když jsem sjížděla zpět do Alcudie, měla jsem prsty na rukou totálně zmrzlé. A jet po zasněžené silnici na hladkých galuskách bylo o hubu. Zažila jsem tam i záplavy. Ale jedno měla moje soustředění na Mallorce společné. Ať bylo počasí jakékoliv, nikdy jsem neslevila z nároků v tréninkových plánech a za každého počasí jsem objem kilometrů, kopců i intenzit absolvovala do puntíku. Naposledy jsem tam byla po ukončení kariéry na jaře 2018.

Tušíte, kolik času jste po nejrůznějších přípravných kempech prožila?

Jako žákyně jsem do Itálie jezdila na deset dnů, později většinou na čtrnáct, někdy na jednadvacet. Když si vezmu dobu kariéry, jsou to v součtu téměř dva roky života života na cyklistických soustředěních v teple. Občas jsem totiž sezonu začínala na Kypru, takže jsem z Mallorky letěla rovnou na další ostrov ve Středozemním moři, kde jsem start sezony spojila rovněž s několika dny tréninku.

Poslední dobou se hodně jezdí kromě Mallorky a Kanárských ostrovů na pevninskou část Španělska v okolí Calpe. Máte stále populárnější lokalitu projetou?

Vím, že Calpe je nyní hodně vyhlášená destinace, ale já tam nikdy nebyla. Mnozí silniční cyklisté tvrdí, že Mallorka je přežitá, protože nenabízí tolik možností. Ale já si to nemyslím. Mám oblast Alcudie najetou vážně dokonale a každý den lze jet jiný trénink.

Proč jsou kilometry v teple tak zásadní pro sezonu?

Protože u nás v Česku je zima dlouhá a vůči cyklistům málo přívětivá. A když jste ze Šumavy jako já, pak je to ještě složitější. Najíždění kilometrů v nízké intenzitě v chladných podmínkách vyčerpává psychicky i fyzicky. Najet doma stejné množství kilometrů jako v teplých krajích je prakticky nemožné. Jde o objemový základ, z něhož člověk čerpá celý rok.

Jaká je ideální délka soustředění v teple za účelem najíždění kilometrů?

Čím více dnů, tím lépe. Je to pochopitelně odlišné v případě profesionálů a amatérských cyklistů. Cestovali jsme pokaždé na čtrnáct dnů, někdy dokonce na tři týdny. V případě amatérských cyklistů je většina limitována časem, takže volí variantu osmi až deseti dnů. Moje doporučení zní tři dny jezdit na kole, pak si dát den volna. Chápu, že amatérští cyklisté chtějí vytěžit maximum z času v teple, ale jezdit nonstop třeba osm dnů nemá smysl. Není dobré přijet do tepla a každý den drtit. Je nutné přidávat kilometry postupně, dělat si dny náročnější. Čtvrtý den zajet jenom do vedlejší vesnice na kávu, zajít si do sauny, dopřát si pořádný strečink, vířivku. Bez volného dne to vážně nejde. Pro hobby cyklisty, kteří nejsou zvyklí, by osm dnů v kuse po předešlé přípravě na běžkách nebo trenažérů představovalo popravu na hodně dlouhou dobu.

Jsou zásadní rozdíly mezi prvním tréninkovým kempem sezony v teple v případě profesionála a amatérského cyklisty?

Hlavní pokyn je nejezdit neúměrně rychle. Jde přeci jen o první kilometry. Nikdo by neměl mít snahu se v sedle kola gumovat. Je potřeba vše stavět jako dům s pevnými základy. Rozhodně není správné nechat se strhnout a od začátku přípravného pobytu v teple závodit s ostatními. Pokud to někdo porušil, většinou se vše hned negativně projevilo.

Zažila jste takovou situaci?

Ano. Hlavně jako mladá. Když třeba vylezlo sluníčko, hned jsme jezdili kombinaci krátký dres, krátké kalhoty, abychom doma po návratu opálením ukázali, že jsme byli u moře. Já jezdila většinu soustředění s chlapy a dlouho jsem porušovala všechny zásady. Nechtěla jsem si vystoupit z balíku. Dodávalo mi energii, že se udržím v balíku s kluky. Šlo svým způsobem o motivaci. A ještě jsem si přidávala, jezdila jsem čtyři dny, a pak si teprve dala den volna. Přitom normální pro holky je varianta tři plus jedna. Paradoxně jsem pak měla parádní sezony. Ale bylo mi dvacet, to člověk vydrží mnohem více.

Lze se připravit na sezonu v českých klimatických podmínkách bez soustředění v teple?

V našich podmínkách je zima dlouhá. Když je sníh, tak do konce února, někdy do půlky března. Neabsolvovat soustředění představuje velkou nevýhodu. Mně kempy v teple dávaly hodně. Bylo nemyslitelné připravit se doma na závody. Na Mallorce můžete jet trénink dlouhý od čtyř do šesti hodin úplně bez problémů. A klidně v kopcích. Doma je to nemožné. Jasně, na kopec vyjedete. Ale dolů promrznete takovým způsobem, že další stoupání už vůbec nedává smysl jezdit. Během zimních měsíců doma nejde jet dlouhou dobu, aby to člověka nepoznamenalo. A to říkám jako bývalá závodnice, která dokázala jezdit v dešti nebo vánici. Pro tělo je takový trénink obrovsky vyčerpávající, úplně člověka vysaje. Chybí kvalita. A opakovat jej po dobu deseti dnů budete těžko.

Doba hodně pokročila. Sama jste ambasadorkou virtuální tréninkové platformy Rouvy. Nejde se nachystat v pohodlí domova, byť je řeč o garáži, sklepě či nějaké místnosti určené pro trenažér?

Hodinu a půl na trenažéru vydržím. A beru to jako super údržbu. Ale tři hodiny? Nebo pět? To nejde. Možná jednou z hecu. Ale jako plnohodnotné soustředění? Ani náhodou. V zimním období je možné skloubit trenažér třeba s běháním nebo lyžováním. Trenažér je fajn, když se člověk chce hýbat. Nohy nezapomenou, co je cyklistika. Ale není vhodné celou zimu sedět jenom na trenažéru. Je dobré se zaměřit na střed těla, na kompenzační cvičení. Prostě dát tělu péči a opravit ho, dopřát mu čas na rekonvalescenci. Když se blíží jaro a je třeba se rozjedit, je dobré najet objem. Pevný základ v nízkých intenzitách je potřeba. Ideální pro amatérské cyklisty je takový kemp v okamžiku, kdy může navázat na dřinu z tepla venkovnímí tréninky i po návratu do Česka.

Je možné absolvovat soustředění v teple i bez předchozích našlapaných kilometrů? Prostě odletět na Mallorku s nulou kilometrů na kontě?

Klíčové je se udržovat. Když člověk pojede nonstop a bude jenom drtit do pedálů, v srpnu ho dožene nechutenství. Takže je zásadní podzim a zimu zasvětit třeba běžkám nebo skialpům. Tyhle dva sporty mají hodně benefitů směrem k cyklistice, tam roste výkonnost hodně. Zaměstnává se vršek těla, který na kole moc v permanenci není. Ale jet na soustředění do tepla, kde se očekává třeba sedm osm dnů v sedle, bez předchozích jízd na kole nedoporučuji. Zejména kvůli sedacím partiím. Protože po výpadku dlouhém několik týdnů chvilku trvá, než se zadek osedí. A Mallorku by si pak každý protrpěl.