Atmosféra mi hnala slzy do očí, neskrýval dojetí vítěz L’Etape Petr Fiala

Burácející Strahov byl dokonalou kulisou pro jeden z životních triumfů! Petr Fiala, cyklista týmu Integray L27, ovládl třetí červnovnou sobotu Dlouhou trasu při kopcovité L’Etape Czech Republic 2024. Computer se zastavil v čase 3:25:24,5 hodiny, když devětadvacetiletý závodník projel cílovou branou s triufálním gestem. "Paradoxně jsem měl pocit, že nemám moc dobré nohy a ještě jsem řešil trable s přehazovačkou," usmíval se v cíli vítěz čtvrtého ročníku největšího tuzemského závodu pro amatérské cyklisty.

Jak se závod vyvíjel z pohledu vítěze kategorie Dlouhé trasy?

Už v prvním kopci z Podkozí jsme zůstali na čele pouze v přibližně dvaceti lidech. Pak na vlakovém přejezdu v Hýskově spadly závory, takže se závod zastavil a pole se sjelo. V kopci z Nižbora jsme zůstali na čele v šesti lidech, poctivě jsme střídali a drželi odstup od pronásledovatelů. Rozhodující atak byl pak v posledních dvou kopcích u Motola a na Spiritce. Byli jsme tři z týmu v pětičlenné skupině. Věděl jsem, že když přijedu do zatáčky před cílovou rovinkou jako první, tak to bude jen o tom, abych udržel vedení, protože závěr mám dobrý.

Kontroloval váš tým Intergray L27 celý závod nebo byly momenty, kdy jste propadali panice?

V podstatě jsme měli celý závod pod kontrolou. Už před startem jsme tušili, že to bude mezi námi a kluky z Lawi Stars. My jsme jeli L’Etape ve čtyřech, oni ve třech. Bylo jasné, že se budeme muset pohlídat.

Byl jste pro L’Etape Czech Republic 2024 určený jako lídr týmu?

Víme, kdo jak na tom aktuálně je. Nejsilnější v kopcích je Robert Hůla, který jel neskutečné tempo a i mě dostával na limit. Krásně to rozhodnul. Poslední dvojkopec u Motola a na Spiritce je skoro stavěný na mě. Takové krátké kopce mi sedí. Věděl jsem, že když přejedu v čele závodu do Prahy, tak půjde o pohlídání situace. Týmový kolega Michal Kollert jel skvělé tempo okolo Motola, na Spiritce jsme byli všichni na limitu. Řekli jsme si, že když přijede skupina, tak se pojede na mě a já většinou podobnou situaci dokážu zúročit. V závěru mi to krásně rozjel Robert Hůla. I když jsem měl jedny z nejhorších nohou v letošní sezoně, tak davy a motivace vyhrát mi nic jiného nedovolily.

Měl jste během sto třiceti kilometrů a téměř dvou tisíc nastoupaných metrů krizi?

Jedninou krizovku jsem měl asi v polovině závodu, kdy mi přestalo fungovat řazení. Musel jsem zastavit, několikrát to poštelovat. Vypnul se mi konektor na elektrické přehazovačce. Bylo to náročné, chvilkami jsem jel na nejtěžší převod. Pak jsem se bál každého výmolu, aby se to nepřihodilo znovu. Ale naštěstí jsem zachoval klidnou hlavu a vyřešil to s nadhledem.

Dokázal jste i přes opravu zůstat v čelní skupině?

Věděl jsem, že to musím udělat v nějaké chvíli, kdy se pojede neslaně, nemastně. Do té doby jsem to páčil na nejtěžší převod. Pak to bylo jen o zastavení a rychlém seštelování. Ztratil jsem třeba dvacet vteřin, ale když si člověk vybere dobré místo, tak to většinou dojede.

Jak vysoko ve sbírce vašich úspěchů vítězstí z L’Etape Czech Republic 2024 řadíte?

Minulý rok se mi podařilo vyhrát L’Etape na Slovensku, tak asi podobně. Je úžasné vyhrát závod v takové atmosféře. Loni jsem byl sedmý na mistrovství republiku mezi elitou, tak to asi řadím výš. Byl to závod profesionálů, L’Etape je přece jen pro amatéry. Doufám, že vítězství bude takový mezikrok před letošním mistrovstvím republiky, kde bych rád umístění vylepšil.

Trasu jste proletěl průměrnou rychlostí osmatřicet kilometrů v hodině. Stíhal jste vnímat fanoušky a atmosféru podél trati?

Už když jsme startovali ze Strahova, tak mě mrazilo v zádech. Až mi vyhrkly slzy. Vážně úžasná atmosféra. Nejen v cíli a na startu, ale i po celé trase.

Vnímal jste jako mimořádný úvod závodu, kdy jste na špici jeli po boku ambasadorů Zdeňka Štybara a Alberta Contadora?

Byla to síla. Jedete, registrujete nějakého opáleného borce, pak se podíváte a vidíte, že to je Alberto. Řeknete si: Wow. Navíc pak ještě nastoupil a bylo vidět, že to v sobě má. Líbilo se mi, že L’Etape jen neobjel, ale také se aktivně zapojil do prvních kopců. Třeba jsme najeli do úvodního stoupání a někdo huláká: Vamos, Vamos! A byl to Contador, na kterém jsem vyrůstal v televizi a fandil jsem mu. Moc mi to hlava nebrala. Vážně úžasný zážitek.

Podél trasy bylo čtrnáct oficiálních fanpointů. Zapůsobila atmosféra i na vás coby bývalého profesionála?

Bylo to něco nového. Je škoda, že na podobnou atmosféru nejsme zvyklí i z jiných závodů. Bylo by to skvělé. Ať závodíte, nebo si trať jedete jen tak objet, jde o parádní zážitek. Lidi na traktorech, dýmovnice, převleky, běží vedle nás, fandí. Když šlapete z posledních sil a vidíte takové nasazení od diváků, je povinnost drtit dál.

Takže jste stačil vnímat i odlišnosti jednotlivých fanouškovských míst?

První jsem zaregistroval v Chyňavě. Pak byl skvělý fan point nahoře na Zdejcině. A ještě byly Štybyho kostky v Roztokách. Najeli jsme na ně a najedou to hrálo díky dýmovnicím duhou, člověk nevnímal ani tlukot vlastního srdce. Bylo to ohromující.