Červená lucerna není potupa, ale ukázka bojovnosti a odhodlání

Nikdo je neoslavuje. Cílovou branou projíždí v okamžiku, kdy se vítězové mnohdy už laskají s trofejí pro nejrychlejší. Přesto i nejpomalejší závodník cyklistického pelotonu zasluhuje poklonu a uznání. Už jenom proto, že statečně bojuje a nesesedne z kola! I proto se uděluje neoficiální ocenění "červená lucerna" v rámci Tour de France, stejně tak jako při L'Etape Czech Republic Tour de France 2024.

Dojet poslední není ostuda. Většinou totiž ve skutečnosti nejde o nejslabšího závodníka ve startovní listině. Každý ročník desítky cyklistů odstoupí. Někteří třeba po pádu vinou zranění, jiní využijí sběrný autobus v důsledku špatně stanovené taktiky a z ní vyplývajícího vyčerpání. 

DLOUHÁ TRASA JE IKONA L'ETAPE

Zvládnout v limitu Dlouhou trasu, na které je Lanterne Rouge udělována, je otázka presitže. I trénovanému cyklistovi se stane, že špatně načasuje příjem potravy během závodu a následně mu dojde energie. Opakované defekty rovněž na rychlosti nepřidají. Jindy cyklistu či cyklistku rozhodí velké vedro či naopak bídné počasí.

A někdy se prostě stane, že načasování formy není dokonalé. A v pelotonu jsou pochopitelně i startující, kteří nemají ambice vyhrát, jen si chtějí užít uzavřené silnice, nemají natrénováno na velkolepý výkon a prostě jedou na hranici limitu, aniž by řešili výsledný čas.

Jako třeba v ročníku 2022 David Růžička. L’Etape Czech Republic by Tour de France tehdy zvládl za 5:45:05,6 hodin. „Možná mi někdo nebude věřit, ale já si to užil. Každou minutu, každý kilometr. Byl to zážitek zážitků,“ říkal tehdy dojatě. Cílem Dlouhé trasy projel 845., poslední klasifikovaný. Na trati byl o dvě hodiny a čtrnáct minut déle než vítězný Michal Kollert. Více než dvě stě účastníků dlouhé trasy zůstalo za Davidem Růžičkou. Nezvládli limit nebo odstoupili.  „Je fakt, že Dlouhá trasa je prostě ikonická. Stovku ujede každý, kdo byl v pelotonu."

NA TOUR DE FRANCE JDE O MEDIALIZACI

V rámci profesionálního pelotonu velkých etapových závodů je červená lucerna velice prestižní záležitostí. S posledním místem je spojená medializace, a tím i prezentace sponzorů, proto v dřívějších dobách závodníci soupeřili i o toto umístění.

Třeba při Tour de France poslední závodník většinou prožije na trase o pět či šest hodin více než vítěz, což v konečném účtování znamená vlastně jednu etapu navíc. Nikdy nebyla tato pozice odměňována žádným trikotem, rovněž žádné prize money z ní nevyplývaly. Přesto byla a je populární.

A kdo byl prvním posledním mužem Tour de France? Arsène Millochau v roce 1903 předvedl výkon lepší než dvě třetiny těch, co do prvního ročníku Grande Boucle odstartovali. Bylo jich na startu 60, ale jen 21 z nich vidělo i pařížský cíl v Parku princů o dva týdny později. Millochau sice těch šest veledlouhých etap dokončil 65 hodin po celkovém vítězi Maurici Garinovi a byly dny, kdy se jeho jméno neobjevilo v novinových výsledcích, protože do cíle nedorazil před jejich uzávěrkou.

SE ZLOMENINOU DO CÍLE

S držiteli červené lucerny z Tour de France jsou přitom spojené i obrovské cyklistické příběhy. Američan Lawson Craddock v ročníku 2018 spadl hned v úvodní etapě. Šeredně se potloukl, měl děsivé odřeniny, ale hlavně utrpěl vlasovou zlomeninu lopatky.

Při debutu na Grande Boucle však odmítl odstoupit. Bojoval až do konce. Do Paříže dojel poslední. Ale za každou etapu vyěnoval sto dolarů na obnovu velodromu v rodném Houstonu, který poničil hurikán Harvey. A protože jeho úchvatná odvaha inspirovala i veřejnost, ve finále vybral pro dobročinnost dvě stě tisíc dolarů.

A jak vlastně pojmenování červená lucerna vzniklo? Historicky byla červená lucerna na konci vlaku, kde sloužila strojvedoucím jako signalizace, že se jim žádné vagóny po cestě neodpojily. Tudíž ani v sobotu 15. června se neodpojujte od závodu a doražte do cíle, byť třeba coby majitel pomyslné červené lucerny.