Hrdina devadesátek na starém krasavci letěl! Kdy proklínal ředitele?

Sklízel obdiv a komplimenty ze všech stran! Klaněli se diváci u trati, amatérští závodníci v pelotonu i bývalí profesionálové startující v premiérovém ročníku Horské L'Etape Czech Republic by Tour de France. Ján Svorada v pětapadesáti letech absolvoval 102 kilometrů dlouhý okruh v Prachaticích a jižních Čechách s převýšením 2200 metrů na kole starém šestatřicet let coby ambasador kategorie Heroes. Na zaplněném náměstí při průjezdu cílem sklidil bouřlivý aplaus.

V sedle stroje Specialized Allez Epic z roku 1988 potřeboval ke zdolání trasy tři hodiny pět minut a padesát osm sekund, tudíž na vítěze absolutního pořadí ztratil pouhých pětadvacet minut. "Musel jsem podat hodně taktický výkon. Ale i přes velice těžký profil jsem si závod užil, byť v jednom okamžiku jsem jeho ředitele proklínal," vyprávěl s odstupem bývalý spurter.

V devadesátých letech, respektive na přelomu tisíciletí byl hvězdou pelotonu. Vyhrál tři etapy na Tour de France, stejné množství na Vueltě, šestkrát triumfoval při dojezdu italského Gira. Výhry slavil i na velkých závodech Kolem Romandie, Kolem Katalánska či Tirreno-Adriatico. Že si v roli ambasadora L'Etape Czech Republic by Tour de France kategorie Heroes vypsané pro stroje vyrobené před rokem 1993 připsal triumfy na Krátké trase při červnové Kopcovité etapě i v třetí srpnový víkend při Horské etapě, překvapilo málokoho. Ovšem způsob, jakým "letěl" na veteránském kole, byl inspirativní i pro mladší soupeře na strojích poslední generace...

Když jste viděl profil trasy Horské L'Etape Czech Republic by Tour de France v Prachaticích, nelitoval jste pozice ambasadora kategorie Heroes a povinnosti jet na kole starém přes třicet let?

Vůbec! Od Kopcovité etapy jsem udělal všechno, aby můj Epic v Prachaticích fungoval. V Praze a Středních Čechách jsem jel s kazetou, kde mělo největší kolečko třiadvacet zubů. Pro Šumavu se mi podařilo sehnat kazetu s pětadvacítkou. I tak byly některé kopce hodně těžké, zejména výstup na Kleť. A pak cílový kopec na Rohanov, tam jsem ze sebe musel vydat maximum. Ale moc jsem si závod užil. Trať postupně oschla, teplota byla ideální. Bylo to super pro cyklisty i fanoušky.

Provedl jste po zkušenosti z Kopcovité etapy nějaké změny na kole? Zaměřil jste se při vidině velkého převýšení na trénink v sedle starého Epicu?

Vyměnil jsem sedlo, které bylo v Praze hodně měkké. Šedesát kilometrů jsem na něm přežil, ale stovku v kopcích jsem nechtěl riskovat. Po výměně kazety bylo potřeba změnit i řetěz. Asi třikrát jsem pak vyrazil na jízdu dlouhou pětačtyřicet až padesát kilometrů, aby kolo skvěle fungovalo a nebylo překážkou k pokoření trasy. A všechno bylo dokonalé, přestože jízda je hodně jiná. Bez kotoučových brzd je třeba zejména v dešti brzdit s předstihem, aby špalky a ráfky byly připravené. Přehazování je odlišné.

Spousta cyklistů stejně jako diváků byla ohromena, jak jste si na starém kole vedl a popisovali, že jste zejména v kopcích létal a mnoho soupeřů za vámi vlálo. Měl jste tak dobré nohy?

Mně nic jiného nezbývalo, protože jsem prostě neměl lehčí převod a musel točit, co bylo k mání. Všichni si v kopci hodili snadnější převod, já už si více povolit nemohl. Snažil jsem se držet stabilní otáčky a přitom dobře rozložit síly, šetřit energii. Paradoxně nebyla nejhorší stoupání, ale úseky na rovině či mírně z kopce, kde si každý logicky volí těžší převod a kilometry rychle ubývají. Jenže já měl dvaapadesát na patnáct, takže jsem skupině nikdy moc nepomohl. Musel jsem jet pozičně, v háku a pořád jsem kmital nohama až to muselo být komické. Vyžadovalo to z mojí strany hodně taktický výkon.

Vstupoval jste do závodu s konkrétním cílem, jak rychle chcete Horskou L'Etape Czech Republic zdolat?

Ani náhodou. Nejel jsem na výsledek. Na vlastním kole bych určitě byl rychlejší. Možná tak o deset minut. Jel jsem, jak mi síly dovolily. Našel jsem si skupinu, která měla moje tempo. Jsem přesvědčený, že v pořadí od padesátého místa níže už je úplně jedno, kolikátý člověk projede cílem. Hlavní je, aby si užil den na kole jízdou po zcela uzavřených silnicích.

Mnoho cyklistů svůj stroj při výstupu na Kleť i následně v cílovém kopci na Rohanov tlačilo, přestože měli k mání lehčí převody. Byl jste někdy blízko situace, která by žádala sesednutí z kola?

Počítal jsem, že bude Horská L'Etape hodně těžká. Byl jsem mentálně dobře připravený. V cílovém kopci na Rohanov jsem ale šéfa projektu, který mě přesvědčil k ambasadorství kategorie Heroes, proklínal. Bylo to na hraně po devadesáti kilometrech vyjet s mými převody tak brutální stojku. Musel jsem ze sebe vydat vážně všechno. Ale že bych sesednul a tlačil, nehrozilo.

Vrátíte se do pelotonu v příštím roce znovu v sedle historického stroje?

Kdybych si mohl vybrat, určitě bych jel Prachatice na vlastním kole. Užil bych si závod více. Šedesát kilometrů Kopcovité etapy v Praze a Středočeském kraji bych s trochou nadsázky objel na skládačce, ale Horská etapa byla skutečně horská. Myslím, že i lidé vlastnící historické stroje pro tuhle trasu volili novější kola. A nedivím se, protože kdo nemá zkušenosti, neumím si představit, jak by se na Kleť nebo Rohanov klátil.

Zatímco Kopcovitou trasu jste absolvoval v historickém bavlněném žlutém trikotu pro lídra Závodu míru, do Horské L'Etape jste nastoupil v modernějším dresu. Byla důvodem průtrž na startu?

Částečně. Měl jsem nachystaný i žlutý trikot, jenže v třicetistupňovém vedru bych se na těch sto kilometrech upekl. A v případě deštivého počasí, které provázelo start, zase hrozilo, že po nandání traťovek do kapes bude dres všechno, jenom ne komfortní. Takže jsem využil nabídky partnera závodu Kalas a navlékl trikot z modernějších materiálů nesoucí však rovněž odkaz Závodu míru.

Závod v obcích lemovaly davy diváků, kteří povzbuzovali nejen vás - cyklisty na čele - ale i účastníky na chvostu pelotonu. Byl jste překvapený, kolik fanoušků se u trasy sešlo?

Ani jsem s jinou variantou nepočítal. Vážně. L'Etape Czech Republic je zavedená značka, kterou lidé velmi dobře vnímají. Myslím, že závod představuje vždy pro místní lokalitu velké zpestření a zábavu nejen pro okamžik průjezdu pelotonu.