Jak moc Ján Svorada (ne)řešil vánoční menu? A proč musel do videopůjčovny?

Čtyři kilogramy shodil ve srovnání s érou, kdy s rukama nad hlavou slavil triumfy na Tour de France, italském Giru či španělské Vueltě. „Protože jsem se scvrknul. Ztratil jsem nejen na váze, ale i nějaké centimetry,“ směje se Ján Svorada, osminásobný účastník Tour de France a vítěz tří etap na Grande Boucle. S váhou neměl nikdy problém. A ani nadcházející sváteční dny pětapadesátiletého borce z pohledu hrozby nabírání gramů či snad kilogramů nijak netrápí.

„Nikdy jsem nebyl typ, který by se musel ve stravě extrémně hlídat. Ani během svátečních dnů moje hmotnost nevyskočila. Pořád jsem se pohyboval v rozmezí dvou kilogramů, což jsem považoval za velkou výhodu,“ vzpomíná Ján Svorada, který byl letos už třetím rokem ambasadorem L´Etape Czech Republic by Tour de France a roli patrona největšího tuzemského silničního závodu pro hobby cyklisty bude plnit i v roce 2024.

Vánoce během sezon na nejvyšší úrovni, kdy oblékal dresy týmů Lampre, Panaria či Mapei, z pohledu omezení nijak drasticky neprožíval. „Třeba vánoční cukroví nebylo nic, o čem bych celý rok básnil a těšil se, jak si o svátcích dopřeji. Já mám dva tři favorizované druhy, které mě baví a zobnu si. Ale symbolicky. Kdybych si měl vybrat, tak ujíždím spíše na dobrotách jako je crème brûlée, panna cotta nebo crema catalana. Než vánočním cukrovím tak mě jako návštěvu může hostitel uctít ovocnou buchtou,“ uculuje se Ján Svorada.

Samotná štědrovečerní tabule pak v podání účastníka čtyřiadvaceti Grand Tour byla už během profesionální kariéry odlišná a nijak zásadně se nezměnila ani nyní, kdy rodák z Trenčína zdaleka nenajede za rok pár desítek tisíc kilometrů.

„Kapr mi přijde jako hodně mastná ryba. Takže o Štědrý den ryby jíme, ale preferujeme trošku odlišné ve srovnání s českou tradicí,“ přiznává Ján Svorada a vzpomíná, jak během éry mezi elitou konzumoval prakticky všechno, co mu přišlo pod ruku.

„Tehdy jsem měl pocit, že mám pořád hlad. Jedl jsem bifteky, maso vlastně bez omezení. Celkově jsem stravu moc neřešil. Po večeři jsem byl schopný naládovat se tabulkou čokolády. Sladkého jsem celkově jedl dost. Ale bavíme se o době před dvaceti lety. Tenkrát se zdravé stravování v pelotonu moc neřešilo. Dnes jsou v týmech výživoví odborníci, kalorie se počítají do detailu a člověk se musí hlídat celý rok,“ porovnává Ján Svorada.

Zatímco velká část vrstevníků či obecně profesionálních sportovců po kariéře přibrala, držitel sedmašedesáti profesionálních vítězství ručičku na váze ještě stlačil. „Jenže stejně mám více tuku a méně svalů. Před lety to bývalo obráceně,“ krčí s úsměvem rameny bývalý profesionál, který měl závodní váhu osmdesát kilogramů.

„Před dvěma lety jsem zásadně změnil jídelníček. Přestal jsem jíst maso. Červené nekonzumuji vůbec, výjimečně si dopřeji ryby. Preferuji těstoviny, rýži, zeleninu a ovoce. Jídelníček lze sestavit při dnešních možnostech v obchodě hodně pestrý. Mám méně fyzické aktivity ve srovnání s profesionální érou, takže jsem snížil příjem kalorií. Tělo zkrátka nemělo potřebu většího přísunu,“ vysvětluje Ján Svorada.

 „Ke změně stravovacích návyků jsem dospěl věkem. Hledal jsem řešení, jak se cítit po jídle lépe a zlepšit trávení. Vánoce jsou vlastně z hlediska stravování ideální. Bramborový salát, rybí polévka, ryba. Skladbou jídelníčku jsou k naší rodině sváteční dny příznivé,“ lebedí si Ján Svorada.

„Ale abych byl upřímný, nejsem a nikdy jsem nebyl velkým příznivcem vánočního debužírování a s tím spojených oslav. Nikoliv kvůli jídlu, ale protože mě to vyhazovalo ze zaběhnutého rytmu. Byl jsem nervózní, pokud nebyla možnost trénovat podle představ. Hrozbu výpadku v tréninku jsem řešil více, než jestli si dám řízek a ke kávě vanilkové rohlíčky,“ přibližuje Ján Svorada rutinu vánočních dnů před dvaceti lety.

Však i na Štědrý den pokořil poctivou porci kilometrů. „Tehdy nebylo zvykem pro tuzemské závodníky trávit Vánoce někde v teple. Takže záleželo na počasí. Buď jsem vytáhl kolo a jel venku. Ale samozřejmě došlo i na trenažér v obýváku. Manželka nijak neprotestovala. Ani nemohla. Jednalo se přece o moje povolání. Jestliže byl v rozpisu trénink, tak jsem prostě trénoval. Dopoledne jsem si odseděl dvě tři hodiny na kole a odpoledne se věnoval rodině a zdobení stromečku,“ vzpomíná Ján Svorada na zvyklosti, které jsou v případě většiny populace hodně vzdálené běžné realitě svátečního dne.

Když počasí úspěšnému závodníkovi nepřálo, byla televizní obrazovka příjemným způsobem pro ukrácení nepopulárních „trenažérových“ seancí. „Vánoční pohádky ale nejsou zrovna můj oblíbený žánr. Nehltal jsem je v minulosti, nesleduji je ani dnes,“ neskrývá Ján Svorada

„Mým oblíbeným žánrem jsou detektivky, záhady nebo dokumenty. Takže jsem tehdy před svátky vždy zašel do videopůjčovny a předzásobil se na celé Vánoce a konec roku. Kazety jsem pak pouštěl během tréninku. S dnešní dobou chytrých aplikací to vůbec nejde srovnávat,“ vzpomíná s úsměvem Ján Svorada.

Po odchodu z nejvyšší cyklistické scény návyky změnil a kolo bylo dlouho během zimních měsíců absolutní tabu. „Koncem října putovalo do garáže a znovu jsem jej oprášil až na jaře. Ale poslední dvě zimy jsem si pořídil trenažér, takže dvakrát třikrát do týdne se snažím něco natočit,“ nechává nahlédnout do tréninkového harmonogramu profesionála ve výslužbě.

„Nicméně mám rád, když je zima sportovně pestrá. Takže si jdu zaběhat, v případě příznivých sněhových podmínek vyrazím na běžky, mám rád nordic walking nebo si alespoň zacvičím doma. Určitě nepatřím mezi nadšence, kteří musí bezpodmínečně na kolo ven,“ vypravuje Svorada. „Leda by bylo osm stupňů a sucho. Pak bych bika vytáhl,“ má jasno o podmínkách, které by zavdaly k úvahám o sportovní zátěži v sedle během zimního období.