Jak vypadá vysoká škola cyklistiky L'Etape? Prozradí studentka s medailí

Pouhé čtyři sezony v sedle a patří mezi nejlepší amatérské závodnice v Česku! Sbírá medailová umístění. Třeba při premiéře Horské L'Etape Czech Republic by Tour de France. Klára Wiednerová přitom po hrozivém karambolu v roce 2019 kolo nechtěla ani vidět. Co změnilo její přesvědčení? Jak zvládá trénink kombinovat s pracovními povinnostmi? A kam míří její závodní ambice?

Na silničním kole jste začala jezdit v roce 2020. O čtyři kompletní sezony později patříte mezi nejlepší na tuzemských amatérských závodech. Co je za tak raketovým posunem?

Baví mě dril, který cyklistický trénink zahrnuje. Užívám si tréninkovou bolest. Naplňuje mě, jak se posouvám.

Řešíte hodně tréninková data a čísla, která vám ukazuje computer?

Jízdy na kole rozděluji. Když jedu trénink, jsem velice důsledná. Zapnu computer a hlídám čísla, abych splnila předepsané úkoly. Když se vyrazím jenom projet, vůbec nic neřeším a užívám si svobody na kole.

Během sezony 2024 jste skončila třetí v Horské L'Etape Czech Republic, bronzovou pozici jste brala na Blinduru, při Kopcovité L'Etape zůstala jen těsně pod stupni vítězů. Vážně jste nikdy v minulosti nejezdila na kole?

Byla jsem dítě sídliště. Nikdy jsem nic nedělala pořádně. Moc jsem si přála být součástí nějakého klubu, ale míjelo mě to. Během studia na vysoké škole jsem začala běhat. Ale nemělo to žádný konkrétní cíl. Jenže v jednom okamžiku jsem běhala tak moc, že už jsem potřebovala najít doplněk. A zvolila jsem silniční cyklistiku.

Cyklistika pro vás byla logickou volbou?

Vůbec ne. Rok před rozhodnutím pořídit si první silniční kolo jsem měla hrozný pád na horském kole. V terénu jsem přeletěla přes řídítka. Zle jsem si pochroumala ruku. Na pravém zápěstí jsem měla téměř otevřenou zlomeninu. Zařekla jsem se, že už v životě nesednu na kolo. Se sádrou na ruce jsem chodila běhat a kolo proklínala.

A přece jste na kolo znovu sedla. Co bylo tak zásadním impulsem, že jste vzala cyklistiku na milost?

Dovolená ve Francii. Každé ráno jsem chodila běhat. A pokaždé jsem míjela holčinu, která jezdila na silničním kole. Měla krátký dres, vlasy zapletené do copu. V její jízdě byla krása, energie, vášeň i něha. Prostě všechno. Naprosto mě okouzlila, inspirovala. Hned po návratu jsem začala řešit nákup silničního kola. Pořídila jsem si obyčejné karbonové kolo a byla z toho láska na první šlápnutí.

Hned jste měla závodní ambice?

Vůbec ne. Ale jak jsem měla hodně dobrý fyzický základ z běhání, tak jsem se rychle zlepšovala i na kole. Začala jsem jezdit se skupinou lidí, kteří měli zkušenosti. V kopcích jsem jim po dvou týdnech ujížděla. Chtěla jsem zjistit, kam se dokážu posunout. A tak jsem poprosila kamaráda, co se věnuje tréninku, jestli by mi pomohl. Vytipoval mi Kopcovitou L'Etape 2022.

Takže po dvou letech bylo běhání na vedlejší koleji a Klára Wiednerová se zaměřila na cyklistiku?

Pořídila jsem si wattmetr a začala trénovat systematicky. Neustále jsem studovala svoje data v TrainingPeaks. Celý den jsem se těšila na trénink. A byla jsem hodně poctivá, proto jsem se tak rychle posouvala. Přípravu v podobě intervalů a intenzit jsem do té doby neznala. Z cykloturistiky, kdy jízda na kole byla forma cyklovýletu, se to rychle zvrtlo ve výkonnostní sport. Účast na L'Etape mě pak nadchla a byla impulsem k ještě intenzivnějšímu tréninku. Tehdy jsem neměla zkušenosti se sjezdy, neuměla jsem se pohybovat v pelotonu. A tak jsem se zaměřila na vrchařskou soutěž. Trenér mi v blízkosti domova našel kopce podobného charakteru. Dokonce jsem si všechny klasifikovaná stoupání L'Etape 2022 byla projet a přesně jsem následně při závodě věděla, jak mám který segment absolvovat.

Pracujete jako učitelka na základní škole. Jde skloubit trénink s výukou a školními povinnostmi?

Nemám problém jet na trénink hodně brzy, abych zvládla naordinovanou porci ještě před školou. Nebo když mám ve škole dvouhodinové volno, všechno si předem nachystám a vyrazím třeba na kratší trénink dlouhý osmdesát devadesát minut. Když začne být tma dříve, tak se věnuji kolu dokud je vidět a k práci usedám po večerech. Velkou výhodou je, že jako učitelka mám volno o víkendech. Trávím na kole v průměru tak deset hodin týdně, pokud nepočítám závodní hodiny. A také zatím nemám děti. Jsem flexibilní, proto jsem udělala rychlý pokrok.

Vědí žáci ve škole, že jejich učitelka sbírá úspěchy v silničních závodech?

Registrují četnost mých jízd, ale zřejmě většinou netuší, že se snažím o výkony v závodech. A kolegové až na pár výjimek spíše vnímají můj pozitivní vztah k cyklistice, nicméně neřeší kvalitativní stránku mého ježdění.

Vyučujete český jazyk a tělocvik. Je výhodou, že jste aktivní sportovkyně?

Učitel by podle mého měl být inspirací. Pro děti je motivací, když vidí, že jim něco předáváte ze srdce. Navíc pokud konkrétní věc baví učitele, snadněji se nadchnou i děti.

Pro hodně žen je silniční cyklistika atraktivní, ale v případě závodění mají velký respekt z jízdy ve skupině. Bojovala jste s tím?

Začala jsem jezdit vlastně až ve dvaatřiceti, takže bylo a je těžké obavy ze sjezdů a pohybu v pelotonu odbourat. U každého funguje určitý pud sebezáchovy. S přibývajícím věkem je asi silnější. Jde o zkušenosti, naježděné kilometry. Večer před závody si v hlavě přehrávám situace, které mohou nastat. A následně na kole dělám maximum, aby se nic špatného nepřihodilo. Vlastně ani nemám strach o sebe, ale o ostatní. Mám velký pocit zodpovědnosti za lidi kolem. Už jsem se zlepšila, ale v počátcích mě děsné množství energie stálo, jak jsem si nechávala odlepa od ostatních a pořád je dojížděla jako na gumě. Často mě pak sejmuly křeče.

Takže už je pro vás jízda v háku rutinou?

Ohromně mi v tomto směru pomohli bývalí profesionálové. Při pražské L'Etape 2024 jsem byla asi třicet kiláků od cíle totálně prošitá, trápily mě křeče. Ale dojeli mě Martin Hačecký a Alberto Contador, kteří stejně jako já jeli v týmu WeLoveCycling. Martin mi řekl, ať se přilepím na Albertovo zadní kolo. Do Prahy jsme letěli čtyřicítkou. To byla obrovská škola, neuvěřitelná lekce. A o pár měsíců později při Horské L'Etape jsem zastavila totálně zničená na poslední občerstvovačce. Přijel Zdeněk Štybar a co prý tam tak stojím? Upřímně jsem odpověděla: "Umírám". Zdeněk mi dal nějaké gely, naložil si mě na zadní kolo a já, protože jsem nechtěla udělat ostudu, letěla jako blázen i ze sjezdů. Druhá vysoká škola cyklistiky během léta...

Splnil pomyslný přestup od běhání ke kolu vaše očekávání?

Cyklistika je pro mě něčím jiným, než jsem očekávala. Chtěla jsem jízdu na kole jako doplňkový sport k běhání. A úplně jsem cyklistice propadla. Změnila mi život. Jet v háku dvojnásobného vítěze Tour de France je zážitek, stejně jako když jsem visela na kole trojnásobného mistra světa v krosu. Závodím s výbornýma holka. Poznala jsem se s Terezou Huříkovou nebo Marcelou Joglovou, k nimž jsem ze sportovního hlediska vzhlížela a nikdy bych neočekávala, že se mnou budou trávit čas. Kolo mi přineslo spoustu nových přátel!

Jaký byl největší cyklistický zážitek za pět let, kdy máte silniční kolo?

Hodně silný moment byla čtyřiadvacítka na trenažéru pro Nadaci Leontinka. Ujela jsem šest set kiláků. Před svítáním mi bylo zle, tělo vypovídalo službu... Loňský Everesting nebo letošní návštěva Tour de France Femmes s týmem Škoda We Love Cycling, kde o nás pečoval Andy Schleck. Ale rozhodně největším momentem byla francouzská L'Etape du Tour. Vyjela jsem na Galibier a prožila týden na Tour de France. To byla paráda.

V minulé sezoně jste se dostala na největších tuzemských amatérských závodech na stupně vítězů. Kam míří cyklistické plány pro sezonu 2025?

Jela jsem amatérský závod Lutych-Bastogne-Lutych, také Amstel Gold Race. Doufám, že se v budoucnosti dostanu na Flandry, Paříž-Roubaix a Milán-San Remo. Tím bych zkompletovala všechny jarní Monumenty. Nicméně jde o plán hodně dlouhodobý, protože se školním rozvrhem je těžké vše sloučit. Každopádně už v nadcházející sezoně mě čeká jedna mimořádná cyklistická událost. Měla jsem štěstí a vylosovali mě pro účast na Unbound Gravel 2025! Největší gravel závod v Kansasu pro mě bude návratem do míst, kde jsem se pohybovala během studií... Akorát v pozici cyklistické závodnice.