Je to čistá energie, lebedil si Milan Gulaš po premiéře Horské L'Etape

Drsná robota trvající 220 minut místo volného dne! Milan Gulaš, hokejový útočník Českých Budějovic, měl v rámci přípravy na sobotu naplánovaný odpočinek. Jenže to by se v jeho domovském kraji nesměla jet Horská L'Etape Czech Republic by Tour de France. Osmatřicetiletý borec k závodní cyklistice přičichl poprvé při Kopcovité L'Etape v červnu letošního roku. A naprosto omámen podlehl svodům premiéry největšího závodu pro amatéry v podhůří Šumavy. "Extrémně mě to bavilo," rozplýval se, když dorazil do cíle na zaplněné náměstí v Prachaticích.

Milane, původně jste měl mít podle týmového harmonogramu volno. Na klubu jste si ale dojednal možnost startu v Horské L'Etape Czech Republic. Byl to v Prachaticích a jejich okolí kvalitní fyzický trénink?

Byl hodně výživný! Ale extrémně zábavný. Na začátku  jsem měl trošku menší problém s počasím. Jak jsem startoval z první řady,

Od organizátorů jste dostal startovní číslo šest a pozici v první řadě. Užil jste si jízdu na čele pelotonu?

Já jsem byl z čela hodně rychle pryč. Bylo to loket na loket, řídítko na řídítko, s tím jsem trošku bojoval. Asi to k cyklistice patří. Byla to obrovská zkušenost. Je vidět, že kluci, kteří mají něco za sebou, věděli, jak s tím naložit. Rychle jsem se propadal. Příště si stoupnu dozadu a pojedu si v klidu to svoje.

Start v Prachaticích probíhal za intenzivního deště. Ovlivnilo vás nepříznivé počasí? Užil byste si pozici na čele více za sucha?

Určitě. Na vodě mám velký blok. Když je sucho, tak si dovolím více. Na mokru kolo nepustím. Byl jsem zdravě natěšený. Ale musím upřímně přiznat, že jsem byl nahlodaný, zda vůbec odstartuji. Musím myslet i na jiné věci. Moje zkušenosti na kole nejsou tak velké, zejména se závoděním na mokru. Měl jsem to tudíž padesát na padesát. Koukal jsem pořád na radar, jak se bude počasí vyvíjet. Přijel jsem poslední na start. Ale v prvním stoupání se balík rozdělil a já si užíval cyklistiku. Byl to perfektní den

Představovala pro vás velkou výhodu skutečnost, že jste jel v prostředí, které velmi dobře znáte a na mnohých úsecích pravidelně trénujete?

Ani bych neřekl. Třeba prohlídka trasy týden před závodem byla úplně jiná. Pořád jsme stavěli, hodně se to komentovalo. Závod je totálně odlišný. Člověka strhnou ostatní lidi. Byť si člověk myslí, že šetří energii, tak jede plný plyn. Zase jsem měl na šedesátém kilometru krizovku, ale jenom pět deset kiláků. Pak se mi to podařilo rozjet.

Sto dva kilometrů a 2200 výškových metrů jste zvládl jako 411. v absolutním pořadí za 3 hodiny 39 minut a 14 sekund. Jel jste na pohodu podle původního plánu, nebo se startovním číslem na zádech prostě přepínáte do závodního módu?

Jsem mile překvapený, jak se mi dařilo. Měl jsem podobná čísla v Praze, kde bylo přitom převýšení o nějakých devět set metrů menší. Najel jsem během léta asi tisíc kilometrů, což je hodně znát.

Hodně účastníků Horské L'Etape bylo překvapeno náročností cílového stoupání do Rohanova. Pro vás po předešlé porci kilometrů nešlo o problém?

V tomhle směru byla naprosto nedocenitelná týden stará zkušenost z prohlídky trasy. Věděl jsem, jak si rozložit síly. Kleť byla výživná. Tam jsem trpěl hodně. Bolelo to. A rovněž předposlední výstup na Chroboly je hodně těžký, ale pořád jsem si nechával energii a nevystřílel úplně všechno. A vyplatilo se, protože na Rohanově jsem pár kluků předjel, takže jsem energii dobře rozložil.

Dorazil vás k trati podpořit někdo z nejbližších?

Ano. Do Brloha, kam to máme z domova nejblíže. U silnice stáli dcera, syn, žena a několik kamarádů. Jsem rád, že mě zaregistrovali. Závodníků jede hodně, není to snadné. Celkově byla atmosféra parádní. Zejména pod začátkem stoupání na Kleť, tam to bylo neuvěřitelné. Člověku fanoušci dodávají sílu. Zrovna v této pasáži jsem se nechal strhnout. Úplně klasicky. Jel jsem bomby a najednou jsem vyjel do prostoru, kde už fanoušci nebyli a říkal jsem si: Ty jo, já nemám žádnou sílu, nohy jsou prázdné.

Vrátíte se na start některého ze závodu L'Etape Czech Republic by Tour de France i v příštím roce?

Stoprocentně. Moc jsem si oba závody užil. Neřeším příliš čísla, výkon, pořadí... Ale všechno kolem, to je čistá energie, svoboda a filtr pro věci, co člověk řeší v hlavě.

Až se budete hlásit na dalším tréninku v šatně Českých Budějovic, čeká vás uznání od spoluhráčů či trenérů?

Měl jsem přání jet pod čtyři hodiny. To jsem splnil s rezervou dvaceti minut. Jsem maximálně spokojený. Takže je možné, že trenér skoro čtyřicetiletého kocoura pochválí.