Příběh (Po)sedla, 2 díl: Posedlost

Zažil to každý. Určitě to znáte taky. Začne to jako nepatrné vnuknutí. Impuls, kterých zažijete mnoho. Za den. Za týden. Za měsíc. Ale někdy... Někdy se myšlenka zahryzne trošku hlouběji. A hlodá vám v hlavě více a více. Zadírá se stále hlouběji. Až se přemění v posedlost. Tak jako myšlenka na moje sedlo Joyseat.

Bylo to prosté. Nechat se nadchnout pro nápad otestovat Joyseat od české společnosti Posedla nedalo mnoho práce. Jde o individuální cyklistické sedlo pro každého na planetě vyrobené pomocí průmyslového 3D tisku. Firma z Varnsdorfu dokázala tuhle technologii s osobním přístupem realizovat jako první na světě. A je partnerem L´Etape Czech Republic by Tour de France.

Úspěšně se mi podařilo nahrát obrázky otisku mých sedacích partií v pěně z boxu Smiling Butt Kit na web společnosti přesně podle návodu. Devět fotografií. Plus doplňující informace. A teď už zbývá jen čekat. Rozhodně však ne pasivně se založenýma nohama.

Joyseat by měl v nadcházející sezoně využívat český účastník Tour de France. A také majitelé společnosti jednají o spolupráci s jednou super hvězdou World Tour.

Jezdit prostě na Joyseat představuje hrdost. Vyznamenání. Známku kvality. A přesně tohle mojí cyklistice chybí. I proto kupa tréninků. Každý studuji. A v méně či více, spíše více, pravidelných intervalech kontroluji váhu. Není ideální. A přes všechnu dřinu se ideálu nepřibližuje.

A tak nezbývá než v tréninku trochu přidat. „Méně je někdy více,“ dostává se mi prostého pokárání od trenéra, když mi achillovka dá na srozuměnou, že všechno má hranice. Trénink zrovna tak. Osm dnů volna představuje dostatečnou pauzu, aby zánět ustoupil a příprava se mohla rozběhnout naplno.

Ne. Žádných předsevzetí na prahu nového roku není třeba. Stačí se dostat do formy, která bude korespondovat se značkou Posedla. S jejich dynamikou. S jejich vzhledem. S jejich moderním pojetím. A tak se pedály kola upnutého do trenažéru co chvíli točí.

Efekt je zoufale neuspokojující. Čím více naskakuje minut do tréninkového deníku, tím silnější se stává moje posedlost. Kontrola jídla. Kontrola vydané energie. Trochu posedlá už je i rodina. Podpora v korekci jídelníčku by těžko mohla být výraznější. Starší z ratolestí se nejpozději obden dožaduje odpovědi na otázku, jak jde hubnutí.

Den za dnem. Trénink za tréninkem. Posedlost se stupňuje. „Ať děláš cokoliv, ostatní dělají víc.“ Motivační moudro jednoho veleúspěšného cyklisty. Ale co když jste zajeli do slepé uličky?

Frustraci z minimálního pokroku po třech měsících úsilí by ani ocelový rám mého prvního silničního kola neuvezl.

Sedlo bude od nejlepších v oboru. Abych si ho zasloužil, nezbývá než se spojit s nejlepšími v jiném oboru. Centrum sportovní medicíny. Objednání. Odběry. Platba. A už zase sedím na trenažéru. Jen prostředí virtuálního tréninku na obrazovce nahradila křivka vlastního srdce a jiná značící kapacitu plic.

Oblepený senzory. Připojený na přístroje. Propadající se hanbou sedíc jen v kraťasech tak trochu na půl žerdi, protože šle jsou stejně povadlé jako moje sebevědomí. Pár minut na rozjetí, a pak už bez slitování do plných. Program utahuje zátěž. Po šedesáti vteřinách. Paní doktorka i její asistent vše monitorují. Ani nevypadají pohoršeně z výkonu, který ten v sedle předvádí.

Až sem mě dohnala posedlost. Láska k cyklistice. Láska ke kolu.

Na cestu si kromě potem zmáčených kraťasů odnáším kupu rad. Tři měsíce dřiny jsou dobrým základem. 

Symbolicky o den později naskočí v emailu zpráva: Vše je připraveno k výrobě. Otisk sedacích partií i všechny informace potřebné k vymodelování a následné výrobě sedla jsem zadal v pořádku.

Moje Joyseat míří do výroby. A já do sedla trenažéru. Protože cyklistika je posedlost. Moje. Vaše. Kluků z Posedel...

Fotogalerie