Z parketu pro životní výhru. Prachatice byly největší zážitek v sedle, říká Robert Hula

Štvalo ho, že mu každou chvíli ujel autobus ze školy a na další dlouho čekal. A tak začal jezdit na kole, s nímž neměl žádnou zkušenost. Jako dítě se věnoval tanci. V sedle bicyklu se rychle zlepšoval. Nejprve v cyklokrosu a na biku, letošní sezonu pak na silničce. "Udělal jsem obrovský skok," popisuje Robert Hula, mimo jiných závodů vítěz Horské L'Etape Czech Republic v Prachaticích.

Šlo přitom o jeho premiérovou sezonu na silnici. Na konci roku 2023 tápal. "Potřeboval jsem změnu, aby mě cyklistika bavila a naplňovala. Změna disciplíny rozhodně splnila očekávání," vypravuje třiadvacetiletý závodník týmu Integray L27.

Kolu se věnuje osm let. Jako dítě vyrůstal v Praze. Sport jej zcela míjel. "Chodil jsem do taneční školy, měl jsem baletní průpravu. Soutěžně jsem se věnoval irskému stepu, k němuž mě přivedl děda. Od pěti roků byl dalších osm let náplní volného času tanec," vzpomíná Robert Hula. Pak ale přišlo stěhování z Prahy do Hudlic, obce kousek od Berouna, která byla na trase Kopcovité L'Etape 2024. "Máma chtěla z Prahy na venkov. Kdybych zůstal v městě, nikdy bych cyklistiku nedělal," přiznává.

Se změnou školy musel řešit i dojíždění. Když se až příliš často v předposledním ročníku základní školy stávalo, že autobus do obce v kopcích nad Berounem frnknul, pořídil si kolo. A desetikilometrový úsek začal denně zdolávat v sedle. Postupně cestu obohacoval o zajížďky a kilometrů přibývalo. "Bavilo mě být v přírodě a projíždět krajinou. Paradoxně první problém s kolem mě posunul k závodní cyklistice. Snažil jsem se vše vyřešit sám a jenom jsem kolu ublížil. Dostal jsem se do servisu v Hýskově a majitel Honza Bálek mě nasměroval do berounské Lokomotivy," vzpomíná Robert Hula.

"Začátky byly hodně těžké. Musel jsem se učit pravidelnému tréninku. Nebyly to dva tři tréninky za týden jako u tance, a pak za čas o víkendu soutěž. Musel jsem trénovat denně, abych někam směřoval. Šlo i o nastavení cílů. V Berouně jsem poznal, co obnáší cyklistika. Jel jsem první cyklokrosy, první pohárové závody. Následně jsem se dostal do Kolína a začal jezdit závody v Evropě," popisuje Robert Hula. "S kolínským týmem jsme měli spoustu společných kempů, tréninkových soustředění. Minulý rok jsem byl tři měsíce mimo domov," nemůže si vynachválit spolupráci s tamní sestavou.

Dlouho se věnoval výhradně cyklokrosu. Posléze si přibral ještě horská kola. "Cyklokros se u nás dostal do složité pozice. Pokud nemá člověk obrovské zázemí a nemá rodiče, kteří jej mohou dotovat a vozit po závodech, má problém. Je potřeba objíždět pravidelně závody a hodně jich je v Beneluxu. Finanční náročnost je vysoká. A pak je tu velký tlak ze strany svazového vedení, ovšem naprosto neadekvátní je podpora. V Česku má cyklokros obrovskou historii, ale ujel nám vlak. Je mi to líto, mám disciplínu rád," krčí rameny mladý závodník z Hudlic.

Po sedmi letech, už coby absolvent obchodní akademie, řešil před letošní sezonou cyklistickou budoucnost. "Potřeboval jsem nový impuls," říká. Dostal nabídku od silničního týmu Integray L27. "Vše funguje více na rodinné bázi. Nejsme velkým týmem, vše je uvolněnější, než jsem zažil. Hodně společně debatujeme. S šéfem a zakladatelem týmu Michalem Kollertem řeším i tréninky," nechává nahlédnout do přípravy.

Je cyklistou na částečný úvazek. Když zrovna nesedí na kole, pracuje jako mechanik v servisu, kam přivedl coby teenager rozbité kolo, aby následně začala jeho cyklistická kariéra. "Měsíčně trávím na kole devadesát hodin. Ráno vyrazím na trénink na čtyři hodin. Už večer si nachystám jídlo na celý den. Když přijedu ze švihu, jen si hodím jídlo do batohu a na kole jedu do servisu v Hýskově. Tam se osprchuji, chvilku si odpočinu a pustím se do práce. Po práci ještě jedu na kole domů, pak si dopřeju regeneraci. V plné sezoně je to docela náročné. Ale nelituji. Udělal jsem obrovský pokrok," neskrývá Robert Hula.

"Moje kondice šla dramaticky nahoru. Silnice mě v číslech hodně posunula. Vytvořil jsem si osobní rekordy na pět, deset i dvacet minut. Jen to musím ještě více přenést do závodů," říká mladý závodník. "Už když jsem závodil za Kolín, trenér Honza Slavíček mi dost často říkal, že jsem skvělý tréninkový typ pro silnici. Asi jsem skutečně spíše silničář než biker či krosař. Proto jsem chtěl zkusit silnici. Letos to byla velká škola. Doufám, že příští rok se to zase posune."

V premiérové silniční sezoně pobral vítězství na prestižních amatérských závodech. Ovládl závod s dojezdem na Klínovci, Lawi Tour, Kraslický šíp a Horskou L'Etape Czech Republic by Tour de France v Prachaticích.

"Jednoznačně šlo o dosud největší zážitek mojí kariéry. Dojezd byl hodně těžký, jak to mám rád. Už jsem měl křeče v břiše. Doháněli jsme Martina Kapra. Můj týmový kolega Petr Fiala mi hodně pomohl. Zbývalo dvě stě metrů do cíle, když jsem se dostal na totální hranu. A sto metrů před páskou jsem se prodral na první místo. Vítězství bylo parádní odměnou. V obcích navíc byla atmosféra, která není ani na profesionálních závodech. Ohromně jsem si to vychutnal. Bylo neuvěřitelné, jak nás lidé povzbuzovali. Dodávalo to energii," vzpomíná Robert Hula.

O pár týdnů dříve při Kopcovité L'Etape Czech Republic by Tour de France okusil atmosféru závodu pod patronací A.S.O. poprvé. Tehdy dojel těsně čtvrtý, když rozjel spurt pro týmového parťáka Petra Fialu. "Jelo se i přes moje Hudlice. Podél trasy fandilo našemu týmu hodně lidí, kteří k nám chodí do servisu. Když jsme pak slavili výhru, bylo to dokonalé. Petr vyhrál ještě L'Etape v Bratislavě, také závod v Mikulově a Tour de Zeleňák. Ukázali jsme velký potenciál. Jsme sice amatérský tým, který není početně tak silný, ale vydřeli jsme si dobrou pozici. Chtěli bychom se dostat na nějaký etapák, ale třeba na závod Okolo Jižních Čech bychom potřebovali větší zajištění," přemítá nad budoucností.

V rámci přípravy se vrátil k cyklokrosu. "Je to nejlepší způsob tréninku. Jen je potřeba si hodně oživit techniku. Za rok jsem z rutiny vypadl," připouští Robert Hula a netají, že budoucnost dál vidí na silnici. "V týmu Integray L27 panuje vlídné prostředí, nikdo si na nic nehraje. Takže přestupovat někam v rámci stejné výkonností úrovně nedává smysl. Nicméně chtěl bych se dostat do některého kontinentálního týmu. U nás je to Elkov nebo ATT. Diskutoval jsem o tom i s šéfem našeho týmu Michalem Kollertem a shodli jsme se, že by šlo o úspěch i pro Integray L27," neskrývá Robert Hula touhu stát se cyklistou na plný úvazek.