KAŽDÝ KDO DOJEDE DO CÍLE, JE VÍTĚZ

Za letošní rok najel 707 km na 17 let starém kole z učňáku. Přečti si příběh Honzy, amatéra a milovníka cyklistiky, který si i přes všechny nástrahy svůj závod užil naplno a cílovou čáru projel se ctí.

Sedlo se kývalo, přehazování koleček odpovídalo svému věku, roztržený plášť na zadní gumě a týden před akcí rozbité auto, které mělo Honzu dovést do Prahy na první ročník závodu L’Etape Czech Republic by Tour de France. I přes všechny nástrahy, se kterými se Honza musel před závodem vypořádat, se v sobotu 28. srpna postavil na start 90km trasy.

Soutěžil po mnoha letech a cíl měl jasný – dojet v pořádku, získat krásnou medaili a užít si tu neskutečnou atmosféru.

A jak závod probíhal v očích Honzy?

Hned na začátku trasy ho trochu pozlobilo počasí v podobě průtrže mračen. Nic příjemného to nebylo, ale podmínky měli všichni soupeři stejné: „Po dešti jsem měl úplně promočené boty, mokrá záda, spíš asi všechno. Ale byl jsem na závodě a už mi to bylo jedno. Já si to přijel užít,“ popisuje Honza ztížené podmínky.

Sílu mu také po celou dobu dodávali fanoušci podél trasy: „Těch lidí, co stáli okolo trati, bylo vážně hodně. Tleskali, fandili, měli různé pomůcky na fandění, zkrátka vytvořili skvělou atmosféru.“

Díky jízdě v balíku si Honza ušetřil spoustu energie, kterou pak využil ve zdolávání výškových metrů. Vrcholy pilně trénoval v Orlických horách, na stoupání na Šerlich, takže dle jeho slov vyjel místní kopce bez sebemenších problémů.

I přes to, že Honza nejel na výkon, tak se na občerstvovacích stanicích nezastavoval, aby se nezdržoval. Vše potřebné měl s sebou, a tak energii doplňoval přímo za jízdy.

Jako další silný zážitek Honza zmiňuje sprinterskou prémii, která byla umístěna v Berouně. Okolo úseku bylo nesčetné množství fandících diváků, kteří tvořili opravdovou závodní atmosféru, a tak o souboje a rychlostní osobáky zde nebylo nouze.

Z Berouna nasadil sprinterské tempo a podařilo se mu předjet nemálo soupeřů. Dokonce během jednoho z posledních stoupání volal své sestře Lucii, aby se ujistil, že na něj jeho rodina už čeká v cíli.

Téměř ke konci trasy se Honza musel ještě vypořádat s křečí ve stehně, kterou však zahnal magnesiem. Výbavu tedy nepodcenil, křeče hned přešly a mohl se soustředit na finální metry.

Těsně před závěrečnou rovinkou si ještě střihnul jednoho soupeře a se vší vervou projel cílovou čáru. „V cílové rovince jsem několikrát řval, je to tam, je to tam. Já sice nevyhrál, ale každý, kdo dojede do cíle, je vítěz.“

Do cíle Honza dorazil v čase 3 hodiny a 16 minut na 343. místě z více než 600 účastníků.
„Byl jsem moc šťastný, že se to povedlo, že jsem proťal cílovou rovinku. Za cílem už na mě čekala vytoužená medaile. Za tu námahu a dřinu to stálo!“ shrnuje své pozávodní dojmy.